Příběhy bylinek ze zpěvníku

Šrucha zelná

se dříve pěstovala na zahrádkách jako zelenina a určitě si zaslouží naši pozornost i dnes. Je nizounká, plazivá a hodně rychle roste. Sklízet ji můžeme už za 3 týdny.

Účinky rostliny: Tento zázrak našich babiček je přímo neuvěřitelnou zásobárnou vitamínů a minerálních látek. Obsahuje vitamín C, E, B1, B2, B3, provitamín A, fosfor, vápník, zinek, hořčík, železo, koenzim Q10 a omega-3-mastné kyseliny.

K léčivým účelům se používá čerstvě vylisovaná šťáva nebo odvar z listů. Nejlepší je zařadit bylinku pravidelně do jídelníčku.

Snižuje obsah tuků a cholesterolu v krvi, zlepšuje trávení, hojí záněty žaludku a střev, povzbuzuje průchodnost střev, je tedy prevencí i lékem proti zácpě. Čerstvě vylisovaná šťáva snižuje horečku.

Způsoby užití: Připravuje se z ní vynikající salát, ale můžeme ji přidat i do špenátu, do tvarohových a sýrových pomazánek, nebo ji i dusit s vejcem jako kapustu, případně si ji nakrájet na chléb namazaný máslem či sádlem. Sklízíme ji po celé léto, odřezáváme celé výhonky, které ale nenecháváme vykvést, protože jakmile šrucha nasadí na květ, hořknou.

Zevně můžeme čerstvé listy použít k potírání ran, popálenin nebo spálenin od sluníčka - zklidňují pokožku a urychlují hojení.

Lidové názvy: Portulák  

Pampeliška (smetanka) lékařská

mnohými je chápana jako obtížný plevel, pro trpící lidi je však cennou léčivkou. Kvete v dubnu a v květnu, najdeme ji zpravidla v kobercových pásech na mezích, loukách či trávnících. Jediné, čemu se tato rostlina vyhýbá, jsou vlhké plochy.

Účinky rostliny: vyznačují ji, mimo jiné, dvě vynikající vlastnosti. Léčí choroby žlučníku a jater. Blahodárné účinky má celá rostlina. Látky v ní obsažené podporují tvorbu žluči, posilují aktivitu jater i ledvin, chuť k jídlu, působí protizánětlivě, mají očistný účinek, posilují vazivo a snižují hladinu cukru v krvi. Listy sbíráme před květem, kořeny na jaře a na podzim, stvoly a úbory květů po dobu kvetení.

Způsoby užití: Čaj z kořene pampelišky, z čerstvých syrových kořenů a listů lze připravit jarní salát, stvoly z pampelišky se v době květu dají rozžvýkat a spolknout a mezi dětmi je bezesporu nejoblíbenější květový pampeliškový sirup či med.

Lidové názvy: Smetánka lékařská, Hadí mlíčí, Husí kap, Kačenek, Kačinec, Kašinec, Lucerničky, Lucerny, Lví zub, Mléč, Mléčný lupen, Mlíčí, Mlíčník, Mlíčňák, Odvančík, Pampalíšek, Pamprlice, Pampuliška, Pleska, Plečka, Pleška, Prasečí rypák, Pupava, Smetanka, Smetaník

Pupava bezlodyžná

je vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovitých. V roce1997 se stala německou Rostlinou roku. Lidově se jí říká zaječí řepka.

Účinky rostliny: s její pomocí léčíme záněty dýchacích cest, užíváme ji při nechutenství, působí též jako potopudný prostředek. Kvete od července do září, roste v celé Evropě, u nás zejména na suchých lukách, pastvinách, mezích či křovinatých stráních.

Způsoby užití: Pupava byla kdysi slavnou bylinkou, která se pěstovala ve všech klášterních zahrádkách. Jí se bílá podsada kalichu. Struktura je podobna kedlubně, zatímco v chuti je cítit inulin s mírným ovocným nádechem. Inulin je něco jako dnes tolik doporučovaná vláknina, kterou obsahují třeba ovesné vločky.

Lidové názvy: Zaječí řepka. Myslivecký chlebíček

Jitrocel kopinatý

je jeden ze šesti druhů jitrocele, které na našem území rostou. Jeho známými příbuznými jsou např. Jitrocel prostřední nebo Jitrocel větší. Jitrocel se dožívá až 12ti let a můžete jej najít prakticky všude. Tak odolná je tato bylinka a svoji sílu nám i nabízí.

Účinky rostliny: vnitřně zejména proti kašli či při astmatu nebo bronchitidě (zánět průdušek), ale také při detoxikaci trávího ústrojí (zejména žaludku) atp. Říká se také, že může být dobrým pomocníkem při odvykání kouření (čistí plíce).

Vnějšně: na krvácející rány, prblematickou pleť, popáleniny, špatně se hojící rány.

Způsoby užití: Sbíráme listy, vaříme z nich převážně čajový odvar nebo je můžeme i sušit, čerstvá šťáva z listů (nebo list) na rány

Lidové názvy: pro jitrocel kopinatý existuje řada lidových názvů jako babka, celníček, hojílek, hítrocíl, myší ocas, myší ouško, ranocel či volský jazyk, beraní jazyk, psí jazyk, olověný jazyk, čelník a svalník.

Čekanka obecná

má krásné, nezaměnitelné sytě zbarvené modré květy. Je si zřejmě vědoma své krásy, proto si ji úzkostlivě chrání. Nesnáší utržení, a i když ji hned dáme do vody, velmi rychle zvadne. Obdivovat ji můžeme proto pouze na jejím původním stanovišti - a to je téměř všude v přírodě.

Účinky rostliny: užívá se jako složka bylinných čajů na nemoci jater a žlučníku a na mírné bolesti při žlučových a ledvinových kamenech. Je mírně močopudná a trochu projímá, zároveň vyplavuje z organismu přebytečnou žluč. Zlepšuje chuť k jídlu, podporuje činnost celé trávicí soustavy a používá se též jako doplněk do čajových směsí při cukrovce. Doporučuje se i lidem, kteří mají velmi citlivý žaludek nebo trpí žaludečními vředy. Nejúčinnější je čekankový kořen, ale léčebné účinky má celá rostlina.

Způsoby užití: čerstvé mladé lístečky lze konzumovat jako salát, přestože mají silně hořkou chuť. V období po první světové válce se z čekanky vyráběla náhrada kávy, dobře známá i dnes pod názvem cikorka nebo melta. Čekanku lze užívat v obvyklém dávkování ve směsích nebo samostatně a hlavně dlouhodobě.

Lidové názvy: Cikorie, Cikorka, Čaganka, Hanička, Koření kozího cecku, Koření sv. Petra, Německá káva, Pocestník, Podražník

Kokoška pastuší tobolka

je velmi cenná léčivá rostlina.Všeobecně se považuje za obtížný plevel. Roste všude. Na cestách, lukách, v příkopech, na stráních, na polích, i v zeleninové zahradě. Jen se někde nahromadí kopeček země - zejména při stavbě domů - a takřka přes noc vyroste pastuší tobolka.

Účinky rostliny: Mezi nejhlavnější léčebné účinky této bylinky patří fakt, že dokáže zastavit krvácení. Kromě toho umí mírně regulovat krevní tlak. Sbírá se kvetoucí nať po celou dobu vegetace, která je velmi dlouhá. V podsatě od jara až do zimy. Může se užívat vnitřně - při krvácení z nosu, děložním či silném menstruačním krvácení, při onemocněních močových orgánů atd. Též ji můžeme upotřebit při vnějších poraněních, jako jsou řezné rány, otoky nebo pohmožděniny. Úspěsně se používá při léčbě zánětů šlach, vyrážek či při neurovegetativních obtížích v pubertě a v klimaktériu.

Způsoby užití: kořeny můžeme jíst samostatně brzy z jara i syrové. Lístky a květenství přiáváme do salátů z jarních bylin, hodí se například k listům pampelišky, kozlíčku nebo lebedy.

Pozor! Při nadměrné konzumaci může dojít k otravě.. Nekonzumujeme proto tobolky ve velkém množství, aby se netvořily krevní sraženiny. Dále kokoška vyvolává zvýšení stahů dělohy, proto by jí neměly vnitřně konzumovat těhotné ženy. Kokošku si můžeme připravit ve formě čaje, sedací koupele či tinktury.

Lidové názvy: Babí kapsa, Bětuška, Holá Káča, Kapsička, Kaša, Kaška, Bída, Kolduška, Kopišťálka, Lopata, Matčino srdce, Mošna, Pastýřovo srdce, Selská hořčice, Slouhovo thé, Srdíčko, Suchá Běta, Taška, Žebrácká kabelka

Lopuch větší

je jedna z největších bylin v našich končinách. Všechny naše lopuchy zvané též "hořké lupeny", jsou dvouleté. Lopuch roste v Evropě, v Asii, v Africe a v Americe. U nás většinou u plotů, na okrajích cest a na rumištích.

Účinky rostliny: prvořadou léčivou schopností lopuchu je silné čištění krve (detoxikace). To ho řadí mezi výborné rostlinné léky na všechny druhy kožních chorob, přičemž se používá zevně i vnitřně. Známé jsou příznivé účinky lopuchu na růst vlasů, pomáhá proti jejich vypadávání, při lupech i při maštění vlasů.

Další dobrou vlastností lopuchu je mírné rozpouštění žlučových a močových kamenů. Bylinka trochu prohání (způsobuje průjem), vyvolává pocení a posiluje organismus při jarní únavě. Vnější použití pomáhá dále při plísňových onemocněních kůže a slouží také k omývání obličeje při uhrovitosti a mastné pleti. Spařené, trochu podrcené listy je dobré přikládat na otoky a svědivé vyrážky, stejně poslouží i silný odvar z kořene nebo listů. Na modřiny se používá rozmačkaný list lopuchu.

Způsoby užití: v bylinkové kuchyni se používají mladé výhonky, řapíky a kořeny lopuchu, nikoliv však listy, protože ty jsou příliš hořké. Čerstvě vyrostlé výhonky a oloupané řapíky se naproti tomu hodí jako zelenina ke konzumaci za syrova nebo uvařené jako chřest. Kořeny lopuchu se sklízejí od podzimu prvního do jara druhého roku. Tou dobou jsou ještě jemné konzistence a dají se jíst za syrova, uvařené nebo pečené. V kosmetice se používá lopuchový olej.Jako vnitřní léčivý prostředek se při problémech s akné a u léčení různých kožních neduhů užívá lopuchový čaj.

Lidové názvy: Babí kořen, Babky, Bardana, Bodlák, Čumbrk, Hořký lupen, Chytavky, Ježek, Kloboučí, Knoflíčci, Knoflíky, Lapa, Lapáčky, Lepík, Lopucha, Vlci, Žebrácké knoflíky..

Puškvorec obecný

je mokřadní rostlina, dorůstající výšky 50-150 cm.Nejčastěji roste na březích stojatých a pomalu tekoucích vod. Na našem území se objevil v 16. století. V současnosti roste v roztroušeně až hojně po celém území ČR, hlavně však v teplejších oblastech. V posledních desetiletích vlivem nepříznivých hospodářských zásahů spíše ustoupil.

Účinky rostliny: v léčitelství se používá oddenek. Aplikuje se hlavně při žaludečních potížích, protože podporuje látkovou výměnu, působí příznivě na tvorbu trávicích šťáv, má zklidňující účinek na křečovité bolesti a zároveň působí i desinfekčně a močopudně. Puškvorec má uklidňující účinek a působí antidepresivně, utlumuje astmatické záchvaty a celkově má pozitivní účinek na stav stářím či nemocí zesláblých lidí. V některých případech působí výrazně protialergicky. Používá se i zevně ve formě koupelí proti revmatismu, na ekzémy, na omývání špatně se hojících ran nebo jako celkově posilující prostředek.

Způsoby užití: z velmi mladých výhonků lze připravit salát k povzbuzení chuti, v indické a islámské kuchyni byly od středověku oddenky využívány k okořenění sladkých pokrmů a kompotů. Dříve se z kořene vyráběl žaludeční likér, dnes se pije spíše jako odvar. Používá se i zevně ve formě koupelí proti revmatismu, na ekzémy či na omývání špatně se hojících ran.

Lidové názvy: akorum, čínská rebarbora, kořen nejedlíkový, kořen pišvorcový, kořen plicní, kořen prsní, kořen prstvorcový, kořen prustvorcový, kořen rotanový, kořen tatarákový, nejedlík, piskačky, pišišvor, piškvorec, proškorec, prskořen, prskořín, prstvorec, prstvorcový kořen, prustvorec, pruškvorec, pruštvorec, puškvorcový chléb (oddenek zavařený v cukru), rotan, svatá třtina, šišvorec, tatarák, tatarčík, tatarčok, tatarská tráva, tatarské býlí, tatarské zelí, tatrák.

Dobromysl obecná

je statná rostlina, která patří mezi ozdoby naší přírody. Vyskytuje se dosti často a když se objeví v hustším porostu, zbarví celou louku nebo mýtinu do růžovo-fialova. Pro její rozměry a výrazné květy nelze dobromysl přehlédnout, proto je i její sběr velmi snadný.

Účinky rostliny: z mnoha dobrých účinků dobromysli zmiňme její schopnost čistit zahleněné plíce, pomoc při úporném suchém kašli a ostatních nemocech průdušek. Její české jméno zřejmě vychází z velmi dobrého účinku na nervovou soustavu. Dobromysl uklidňuje, celkově posiluje organismus, zlepšuje krevní oběh. Působí také dezinfekčně, je dobrá na žaludek i proti plynatosti. Oregano neboli dobromysl také upravuje stolici, tedy průjem zahustí a zácpu zvláční. Pomáhá proti křečím a upravuje ženské problémy. Žádné škodlivé účinky dobromysli nebyly zjištěny, je to bylinka, která posiluje organismus a zlepšuje náladu.

Způsoby užití: nať dobromysli se používá zejména jako koření. Typickým použitím je kořenění pizzy. Dále je častou a velmi dobrou přísadou do bylinných koupelí, přidává se do inhalačních směsí při rýmě, chřipce, zánětu průdušek atp. Na potírání různých druhů kožních plísní použijeme, díky protizánětlivým účinkům dobromysli, oreganový olej. Pro svou intenzivní vůni se používá též v aromaterapii.

Lidové názvy: Červená lebeda, Divoká marjánka, Dobrá mysl, Dobráček, Dobrotnice, Mysl domácí, Oregano, Oreganum, Origanum, Pamajorán, Voněklas, Zimní majoránka.

Heřmánek pravý

roste na polích, v hlinité půdě, na lesních lukách a na rolích mezi obilím, kukuřicí, jetelinou, brambory a řepou. Stále více je však vytlačován přehnaným umělým hnojením a chemickým ničením plevele. Heřmánek najdeme ve velkém množství po zimě, když bylo hodně sněhu a po vlhkém jaru. Mnohdy bývá zaměňován za Heřmánek "římský", který je také léčivý, nebo za neúčinné druhy Heřmánkovec nevonný nebo Rmen rolní. Heřmánek jediný má však duté květní lůžko a kořenitou a příjemnou vůni.

Účinky rostliny: používá se k léčbě zánětů, například očních spojivek nebo pohlavního ústrojí, při žaludečních a střevních potížích, působí též proti nadýmání. Uvolňuje křeče a tiší bolesti. Dobře poslouží při bronchiálním astmatu a nachlazení, zvyšuje pocení, zevně pomáhá při hojení ran, popálenin a omrzlin. Užívá se též k umývání vlasů, na obklady a koupele a k celkové regeneraci organismu. Snižuje úzkost. Neměl by se však užívat dlouhodobě, protože působí jako antibiotikum a narušil by rovnováhu složení střevní mikroflóry.

Způsoby užití: Sbíráme rozkvetlé úbory krátce po rozvití, které se suší a užívají ve formě čajů, odvarů, přidávají se do ozdravných koupelí, do polštářů pro lepší spánek, jejich výpary lze též inhalovat. Zevně se užívá heřmánkový olej a nejrůznější masti, používá se v kosmetice, zejména jako přísada do šamponů, mýdel, parfémů či zubních past.

Lidové názvy: Rumánek, Marunka, Harmaníček, Kamilka.

Kopřiva dvoudomá

hojně roste na rumištích, v pobřežních porostech, v příkopech podél cest, lužních či vlhkých lesích a okolo plotů od nížin až do hory. Je vnímána jako nevítaný plevel. Kopřiva je živnou rostlinou pro mnoho druhů housenek, např. Babočky paví oko, Babočky admirál atd. Nejúčinnější je sbírat ji od jara do konce května, v přírodě ji však najdeme prakticky až do zimy. Sbírá se list, používá se čerstvý nebo sušený.

Účinky rostliny: použití kopřivy v léčitelství je velmi rozmanité: Působí povzbudivě na metabolismus, zároveň působí proti chudokrevnosti, jako antirevmatikum, má protizánětlivě, účinky a urychluje hojení ran. Účinkuje jako kardiotonikum, antidiabetikum (při lehčích formách cukrovky, kdy ještě není nutné píchat si inzulín), protiprůjmově, antivirově (zejména proti virům chřipky), podporuje činnost slinivky a vaječníků, pomáhá při bronchiálním astmatu, působí močopudně, zastavuje krvácení, zlepšuje prokrvení vnitřních orgánů, osvědčila se i při chorobách jater, žlučníku a ledvin i jako prostředek podporující tvorbu mateřského mléka. Kořene se užívá zejména zevně proti vypadávání vlasů

Způsoby užití: Kopřiva se nejčastěji podává ve formě odvaru nebo nálevu. Kopřivový čaj pomáhá k celkovému pročištění organismu, posiluje cévní systém a pomáhá proti revmatickým bolestem. Čerstvá vylisovaná šťáva z mladých kopřiv pročistí krev a zbavuje stresu. Jako důležité obohacení potravy se čerstvě nasekané listy kopřivy přidávají do potravy drůbeži a je doporučována ke konzumaci lidem, považována je za doplněk mezi kořením a zeleninou. Je vhodná k výrobě špenátu, k okořenění jarní polévky. Přidává se též do nádivky či jako příloha k masu. Existují také kopřivová piva

Lidové názvy: Pokřiva, Prhlava, Pyhlavka, Žahavka, Žihlava

Mateřídouška obecná

(taktéž Tymián) roste na slunečných stráních, kolem pěšinek, při okrajích lesů a velmi ráda roste na mraveništích a na lukách. Potřebuje mnoho slunce a tepla, a proto se vyskytuje na kamenitých plochách pastvišť, kde půda vyzařuje hodně tepla. Při poledních slunečních žárech se z fialových kvítků šíří aromatická vůně, která vábí hmyz a včely. Mateřídouška se k nám dostala ze středozemních krajin, což vysvětluje její teplomilnost, již v 11. století.

Účinky rostliny: působí proti průjmům, nadýmání, při zánětech zažívacího traktu. Mírní i kašel, obecně působí protizánětlivě. Je jednou z nejsilněji působících rostlinných antiseptických drog, účinnou proti bakteriím, plísním, střevním prvokům a parazitům. Díky svým účinkům lze tymián využít při léčbě nachlazení, kašle, bolestí v krku či infekcích v ústech. Je vynikajícím dezinfekčním prostředkem pro plíce. Dá se použít v inhalacích, jako ústní voda či kloktadlo. Pomáhá také při infekcích močových cest a močového měchýře. Stimuluje produkci bílých krvinek, čímž zvyšuje odolnost organismu. Působí celkově blahodárně a pro organismus má zklidňující účinek.

Způsoby užití: čerstvou nať lze použít na poštípání hmyzem, své místo má v kosmetickém průmyslu (ústní kosmetika) a v aroma- terapii. Je výborná jako koření do polévek, omáček, nádivek a salátů nejen v české kuchyni, ale i v ostatních zemích. Užívá se též ve formě odvarů a čajů.

Lidové názvy: Tymián, Démut, Douška mateří, Chodec, Mateřánek, Mateřinka , Thým vonný, Žadovník.

Svízel přítula

se převážně vyskytuje v Evropě a Asii. U nás ji můžeme najít na suchých loukách, v lesích a polích. Přestože je tato bylinka v léčitelství využívána kladně, druhý fakt je ten, že svízel je chápán jako plevel, který zhoršuje kvalitu sklizně. Šířit se může osivem obilnin nebo pohybem zvířat, do jejichž srsti se zachytí jeho nažky.

Účinky rostliny: působí pozitivně na vylučování moči, uvolňuje křečovité stažení hladkého svalstva, pomáhá proti křečím všeho typu, proti chudokrevnosti, čistí krev při ekzémech, blahodárně působí na hojení ran. Očišťuje ledviny, játra, slinivku břišní a slezinu od chorobných látek, používá se při popáleninách či kožních chorobách. Hlasoví profesionálové ji ocení pro její pozitvní účinky při regeneraci hlasivek.

Způsoby užití: slouží k ošetřování vředů, jako diuretikum při otocích, křečích a onemocněních močových cest, ve formě koupelí při špatně se hojících ranách, vyrážkách, v obkladech na popáleniny či ve formě mastí. Připravit se může i jako odvar, což ocení např. hlasoví profesionálové při regeneraci hlasivek.

Lidové názvy: Přítula, Lepenice, Lepký rozmarýn, Opřástka.

Šťovík kyselý

je je hojně se vyskytující, středně vysoká vytrvalá rostlina. V české přírodě je původním druhem, mimo dobu kvetení je rostlinou celkem nenápadnou a je považován za plevel. Její používání je velmi populární hlavně v Rusku. Je totiž zdrojem mnoha cenných látek. Tato bylinka má dlouhou historii, už ve středověku byla pěstována jako zelenina. Obsahuje velké množství železa, vitamínu C a minerálních látek.

Účinky rostliny: šťovík povzbuzuje činnost tlustého střeva, pomáhá je vyprazdňovat, podporuje chuť k jídlu, díky vyššímu obsahu železa podporuje tvorbu krve.

Způsoby užití: užívá se převážně zevně, například formou kašovitých obkladů při nemocech kůže nebo jako kloktadlo při aftech v ústech. Sušený kořen bývá součásti projímavě působících čajů. Z kořene lze připravit trvalé žluté a z lodyhy červené barvivo. Pro osvěžující kyselou chuť se v teplých letních měsících listy někdy žvýkají, na jaře se z mladých lístků připravuje polévka nebo jsou součástí salátů.

Lidové názvy: Kyseláč

Medvědí česnek

nebo také lesní česnek je zdravá a chutná bylinka, která roste brzy na jaře ve vlhčích lesích po celé Evropě a v části Asie, u nás spíše na Moravě. Jeho výrazná vůně, kořeněná chuť a léčivé účinky jsou známé již tisíce let. Naši předkové jej hojně využívali v kuchyni a při léčbě mnoha onemocnění. Své oblibě se těší i u lesních zvířat. Například divoká prasata a medvědi hnědí jsou zvyklí rozrýt zem, aby se dostali k cibulkám česneku. Podle legendy je medvědí česnek první rostlinou, kterou medvěd sežere po probuzení ze zimního spánku. Proto si tato rostlinka vysloužila svůj přívlastek medvědí. Medvědí česnek je též výbornou nektarodárnou i pylodárnou rostlinou.

Účinky rostliny: medvědí česnek je výborným pročišťovadlem, má silnou, detoxikační schopnost, měl by proto být nedílnou součástí jarní pročišťovací kúry. Pomáhá při potížích s trávením, jakými jsou například zácpa, plynatost nebo chronické průjmy, ochraňuje tlusté střevo. Doporučuje se ho konzumovat i při léčbě kardiovaskulárních onemocnění, vč. vysokého krevního tlaku. Totéž platí i o bolestivých křečových žilách či bolestech hlavy. Medvědí česnek se také používá při léčbě onemocnění horních cest dýchacích. Je také výborným posilovačem imunity v jarním období, kdy se mění teploty a lidský organismus je oslabený a náchylný na různá onemocnění.

Způsoby užití: nejlépe je konzumovat jej syrový a čerstvý, je však vhodný i k tepelné úpravě. Dále se z něj dá vyrobit pesto, tinktura nebo jej prostě zamrazit. Tak přijde o minimum svých léčebných účinků.

Lidové názvy: lesní česnek, divoký česnek, psí česnek, cikánský česnek, čarodějná cibule, hadík.  

Hřebíček (na Jižní Moravě ani ve zpěvníku se nenachází) - písničkový bonus

Hřebíček je vlastně sušené poupě hřebíčkovce kořenného. Ten pochází z ostrovů Moluky, kterým se též někdy přezdívalo "ostrovy koření." Dnešními producenty jsou Madagaskar, Zanzibar, Indonésie a další. Zajímavostí je fakt, že během pěstování se musí dbát na dobu sběru - čím větší je poupě, tím je hodnotnější, ovšem jakmile rozkvete, svou cenu ztrácí.

Hřebíček určitě není novinkou, znali jej totiž již ve starověku. Snad první dochované záznamy pocházejí ze 3. století př. n. l. Do Evropy se dostal hlavně díky obchodníkům a postupně si získal velkou oblibu jak pro svou charakteristickou chuť a aroma, tak i významné účinky na zdraví. Dlouhou dobu se však pěstoval pouze na ostrovech Moluky, je proto logické, že jeho cena nebyla nejlevnější. Jednu doba dokonce odpovídala ceně zlata. Po nějaké době proto mnozí začali přemýšlet, jak si cestu na zmíněné ostrovy zkrátit. Na konci 18. století se začíná hřebíček konečně pěstovat v Evropě a stává se více dostupným.

Využití hřebíčku: pro svou nasládlou až hořkou chuť se nejčastěji přidává jak do slaných tak i do sladkých jídel. Je vhodný do pečiva, nápojů, sladkostí, masa, omáček, zeleniny. Často jej najdeme ve směsích s jinými bylinkami. Silice z rostliny se hojně využívají v parfumerii.

Hřebíček je též silným repelentem. Dále lze bylinu použít jako domácí osvěžovač vzduchu. Lze přitom použít pomeranč, do kterého zapíchneme koření. Zajímavostí je fakt, že se v minulosti hřebíček zavěšoval nad dětskými kolíbkami, aby děti uchránil od negativní energie.V minulosti se hojně používal při dezinfekci ran, v boji s bakteriemi a parazity, při péči o zuby.

Hřebíček účinky: bylina obsahuje řadu významných látek včetně vitamínu C a K, minerálů, vlákniny, eugenolu a dalších antioxidačních látek. Jeho složení též podporuje posílení imunitního systému. Lidoví léčitelé jej používají na bolesti kloubů a svalů, revmatické potíže.Používá se i na rýmu a záněty horních cest dýchacích. Zde je vhodná i aromaterapie s použitím hřebíčkových vonných silic. Zlepšuje chuť k jídlu a uvolňuje křeče v břiše, podporuje vylučování trávicích enzymů a celkově zlepšuje trávení. Účinně bojuje proti střevním parazitům. Někomu též pomáhá při škytavce. Někteří autoři uvádějí příznivý vliv silice na akné, afty a další kožní potíže. Nejčastějšími formami užití jsou hřebíčkový éterický olej či tinktura.